V malebné krajině za patero železničními zastávkami se uskutečnilo přenádherné soustředění našeho drahého klubu, kde všichni zažili báječné chvíle plné radosti a odpočinku….. tak takhle se to opravdu nestalo….

Náš příběh začíná daleko a předaleko, v docela blízké galaxii, kdy se v temných dobách roku 1978 vyskytnul na světě nynější vrchní plánovač soustředění. Brzy poté ho následovali další. K zajímavějším výskytům došlo v letech 1980 a 1984, kdy do počtu pozemských individuí přibyly nové dva cenné kusy, které doplnily klubový inventář. Pak se objevovali další a další adepti….. 16 těchto výjimečných lidí zpečetilo svůj osud tím, že se přihlásilo na klubové soustředění 2005. Někteří starší, již přežili i pár předcházejících ročníků, a tak věděli do čeho jdou… ale zejména mladí se netrpělivě těšili a nemohli se dočkat.

A tak to konečně vypuklo jednoho pošmourného sobotního rána, kdy jsme se sešli na věkem sešlém Královopolském nádraží, abychom o chvíli později vyšli kopec v Tišnově k Domu dětí a mládeže,. Tento domov se stal našim útočištěm pro 5 dalších dní.

Trénovalo se podle jasně srozumitelného harmonogramu. Častý pobyt v kimonu byl vyvážen aktivním odpočinkem v podobě tisíce a jedné her, při kterých si každý mohl do sytosti odpočinout…např. fotbal, baseball, ragby, volejbal, basketbal nebo člunkový běh.

Jasně srozumitelný harmonogram

Naprosté plýtvání časem se odehrávalo ve „slunečním sále“, dříve výloze v obchodu, kde byla možnost horizontalizace (rozuměj spánku…brrr hrozné slovo) pro všechny zúčastněné. Další plýtvání časem (ó jak jen jsme to mohli dopustit) se odehrávalo v blízké restauraci, kde nám výborně vařili. Jen snídaně byly záležitostí naší, tedy přesněji přípravu obstarávaly jednotky na bázi uhlíku a vody: Radim, Cobra, Marek, Lukáš a Mirek. Nikdo se kupodivu neotrávil a po čas celé výpravy nikdo z účastníků nezaznamenal, že čaj není slazený, protože jsme zapomněli koupit cukr… a když už jsme ho měli… nebyl důvod ho používat.

Všichni zůčastnění

Začalo se ukazovat, že naši mladší členové ještě nejsou dosti zoceleni a tak došlo k „kbelíkovému intermezzu“, což byla však spíš vina brambůrek a zeleno-žluto-bílých žížal, než náročného programu. Celkový počet „nehod“ se ustálil nakonec na patnácti „zářezech“, o které se zasloužil náš rekordman s počtem 11 vystoupení.

O další pestré chvíle se nám postaraly závody, které dopadly následovně:

Kata 8,9 kyu:

1. místo Petr Pliska

2. místo Radek Kincl

3. místo Dan Richtárik

Kumite 8,9 kyu:

úplně stejně

Kata 7 kyu:

1. místo Libor Svoboda

2. místo Markéta Ranzi

3. místo Martin Cugerean

Kumite „pokročilí“ :

1. místo Mirek Kuchta

2. místo Lukáš Komenda

3. místo Josef Amemori

Rovněž tak zábavná chvilka byla při noční hře…. díky vytrvalému dešti, se nám podařilo přesvědčit i ty nejstarší (včetně Radima), že žádná noční hra nebude… jak jsme si s Cobrou naplánovali, tak se i stalo a kolem 1 hodiny v noci, to vypuklo…. Noční vstávání bylo zábavné, posuďte sami. I přes velké naděje vkládané do účastníků se ukázalo, že pokud by se konala skutečná hra v lese, asi bychom podstatně ušetřili při nákupu lístků na zpáteční cestu. Našli se i tací, kteří zabloudili už na dvorku za dveřmi. Nakonec však vše dobře dopadlo, všichni se našli (i ti u kterých jsme to ani nechtěli) a tak při předávce (rozuměj odevzdání našich malých do rukou autorů) byli všichni spokojeni.

Noční vstávání bylo zábavné, posuďte sami

Další noční hry, tentokrát pro vedení, se konaly každý den, a spočívaly v uspávání nejmenovaného účastníka… poděkování na tomto místě patří: Cobrovi – za nádherné joko-geri kekomi, Markovi - za výborný nápad s polštářem, Markétě – za praktickou aplikaci příručky „uspáváme četbou hororů“ a za skvělou práci s basebalovou pákou.

No a co dodat na závěr? Inu pár čísel přece:

Soustředění v číslech:

Počet účastníků: 16

Modřiny: 68

Puchýře: 46

Případy nervového zhroucení: 4

Halucinace z hladu: 15 (14x Radim)

Výskyt sněžné sovy: 1

Počet telefonátů domů: 164

Počet marných telefonátů domů: 164

A za rok zase…. Těšíte se?